Dnešní ráno nás v Karlobagu přivítalo opět velmi příjemně. Obloha byla sice mírně zatažená, ale teploměr se rozhodl, že podzim rozhodně ještě nezačal, a teplota atakovala krásných 28 °C. Po snídani jsme tedy neztráceli čas a vyrazili znovu do naší oblíbené úžasné zátoky za koupáním a plaváním.
Tentokrát jsme však zjistili, že zátoka rozhodně nepatří jen nám. Společnost nám dělala početná hejna ryb, která nám velmi rychle a názorně předvedla, kdo je skutečným pánem místních vod. Zatímco my jsme se snažili o co nejlepší plavecké výkony, ryby kolem nás proplouvaly s naprostým přehledem a dávaly nám jasně najevo, že máme v plavání ještě co dohánět. 😄 Některé se dokonce v hejnech předváděly nad hladinou a skákaly téměř jako delfíni. Pro naše žáky to byl obrovský zážitek a chvílemi nebylo úplně jasné, zda jsme přijeli na ozdravný pobyt, nebo na natáčení dalšího dílu dokumentu National Geographic. 🐟🐬
Po dostatečné dávce vodních radovánek jsme se přesunuli na oběd. V tu chvíli se však počasí rozhodlo, že nám připomene, kdo má poslední slovo. Slunce vystřídaly černé mraky a během chvíle dorazil velmi silný déšť doprovázený bouřkami. Pobyt u moře se tak na několik hodin změnil téměř v pobyt pod vodou – tentokrát však bez možnosti plavat. 🌧️⛈️
Po zaslouženém odpočinku jsme proto operativně změnili program a nastal čas na společenské hry. Hlavním bodem odpoledne byl velký vědomostní kvíz, do kterého se všichni žáci s chutí a překvapivě také s velkou soutěživostí zapojili. Bojovalo se o každý bod, chvílemi se vedly téměř odborné disputace nad správnými odpověďmi a samozřejmě nechybělo ani tradiční: „Já jsem to říkal!“ 😄 Nejlepší týmy byly po zásluze odměněny.
Tím však kulturní program neskončil. Žáci dostali také prostor pro vlastní tvorbu a složili několik opravdu povedených a velmi vtipných básniček o našem pobytu v Karlobagu. Některé výtvory by si možná zasloužily zveřejnění, jiné raději bezpečné uložení do školního archivu. 😄 I zde byli nejlepší autoři oceněni.
A potom přišla část dne, na který se nikdo příliš netěšil – balení věcí a příprava na zítřejší odjezd. Kufry se začaly plnit, pokoje pomalu uklízet a mezi žáky se začaly objevovat první smutné poznámky, že náš pobyt byl nějak podezřele krátký. Někteří dokonce začali nenápadně naznačovat, že by se návrat domů dal ještě o několik dní odložit. Zatím jsme jim vysvětlili, že autobus bohužel zná cestu i zpátky. 😄
Čtvrtý den nám tak přinesl všechno, co má správný pobyt mít – slunce, moře, ryby, plavání, bouřku, soutěžení, smích i první trochu smutné myšlenky na odjezd.
Zítra nás čeká poslední část našeho chorvatského dobrodružství a cesta zpět domů.
